Těší mě...

Narodíš se a už to jede...

a aniž by se mě kdokoli ptal, byl mi dán do vínku exhibicionismus, který jsem se později snažil nějak využít. A protože ve mně už odmala bují láska k divadlu, byla volba jasná: chci hrát divadlo. Ne na lidi, ale pro lidi. Postupným vymetáním divadelních spolků jsem nabral zkušenosti, navštěvováním kurzů herectví je využil a rozvinul a aktivním hraním se vyhnul zakrnění.

Ač neprofesionál (rozuměj herec od přírody, ne vystudovaný), vyzkoušel jsem si několik divadelních žánrů. Začínal jsem s pražským ochotnickým spolkem Veška (později Úsměv) v čele s Erikem Veselým. Jednalo se o klasický start: hraní převzatých scének klasiků typu Šimek, Sobota, Nárožný, na kterých jsme se spíš vyblbli, než aby se jednalo o nějaké extra umění. Další etapou byla už zajímavější a serióznější práce s brandýským Divadelním spolkem Klika, kam jsem nastoupil někdy kolem roku 2001 a kde se hrály převážně komedie dell'arte, tedy zaručená „mainstreamová“ zábava pro všechny typy diváků. Časem udělala Klika krok stranou a nazkoušeli jsme pohádku, což bylo něco úplně jiného, ale určitě ne nezajímavého. Po stále častějších extempore s režisérem Jiřím Kubecem jsem spolek opustil, aby mě v zápětí přizvali ke spolupráci ochotníci z Toušeně.

Pominu-li krátkou spolupráci s Jakubem Malým a Divadlem Síť (přibližně v roce 2004), zakotvil jsem u Ivo Šormana ve sdružení Neklid, kde dodnes hrajeme občas pohádky. S kolegy z hereckých kurzů vzápětí zakládáme divadelní spolek Na míru, opět navazujeme spolupráci s Ivo Šormanem a prozatím posledním společným projektem bylo absurdní kuchyňské drama Nezdárný Habermas. A protože jsem chtěl být také věrný brandýskému divadlu, nazkušuji jednou ročně pásmo politické satiry, černého humoru a recesí s ochotníky z ochotnického spolku Černý Petr. Časem každý herec poznal, že čím rozmanitější repertoár má, tím raději hraje.

Postupem času přicházely i nabídky moderování, které se neodmítají: vernisáž Jiřího Kubece a Kláry Voctářové Krásné staré stroje, vernisáž sochařky Zuzany Čížkové Plastické iluze, moderování na rockovém festivalu HOUfest a Svatováclavských slavnostech (ve spolupráci s výborným Petrem Faldusem z Černého Petra), uvádění hudebních výstupů na alternativní scéně filmového festivalu Svěrákfest nebo konferenciérování na hudební akci Vítej léto. A co bude dál? Uvidíme...

Na těchto stránkách se občas objeví také nějaký zajímavý článek. Nejsem sice žádný Radek Hulán, nicméně psát umím a rozdíl mezi i a y poznám taky. Takže pěkné počtení!