O jednu šatní skříň víc (a mraky hadrů v okolí míň)

Tak mi konečně po měsíci čekání, během kterého jsem si stačil odpočinout na Bulovce, přišla nová šatní skříň, která by měla vyřešit bordel v ložnici a naskládané oblečení na druhé půlce postele. Díky, tohoto sdílení lože s oděvy jsem si během rekonstrukce užil dosytosti, takže bych konečně ocenil celé volné letiště.

Společnost Jena, kterou tu veřejně označuji za žabaře, nám po měsíci dodali za nemalý peníz dřevotřískovou almaru z prken. Jistě, na podobné recyklaci rejžuje i IKEA, ale tam si ten den zboží odvážím a nečekám, až se na Slovensku nashromáždí zboží a pak se to společně přiveze do Prahy. Finanční krizi nehodlám se zpanikařenými firmami sdílet, takže jestli chcete příště ušetřit čas, kupte si nábytek v Ikea, pokud peníze, zkuste Asko. Mě se jejich ceník dostal do ruky bohužel až po zaplacení zálohy u Jeny.

Dalším legračním bodem byla samotná stavba skříně. Pravda, dřevěný mazlík měří skoro tři metry na délku a přes dva metry na výšku a dle mého laického odhadu se tam vejde dvacet obleků, všechny moje hadry a úplně pohodlně jedna milenka na výšku, ale tři lidi na stavbu samotného kolosu už bylo na mě moc. Ke tomu všemu známý Ikeácký minimalistický návod, který spíš déle luštíte než používáte. No a pak to vypadá tak, že celou skříň kvůli špatnému výkladu obrázků v manuálu musíte nejméně dvakrát přemontovávat, stejně jako se to stalo nám.

Na stavbě a montáži dřevotřískového kolosu s pofidérní papundeklovou zadní stěnou jsme strávili celých pět hodin a dospěli jsme ve třech lidech (z toho dva se zákazem fyzického pohybu) do fáze otevřené skříně, tedy korpus bez zásuvných dveří a skla na nich.

Fotku pořídím, až to bude hotové. Momentální stav vyvolává smích z pomyšlení, že jsme tuhle jednoduchou skládačku dělali tak dlouho.

Dodatek o den později: po psychickém nátlaku zveřejňuji dvě fotografie skříně v preview stavu.

A zde je konečně finální podoba s levým křídlem se zrcadlem...