Po žloutence obětí finanční krize

Někdy mám pocit, že si se mnou osud dělá, co chce. A že je hodně rozpustilý. Snad jsem prvního ledna vstal špatnou nohou, snad jsem řekl něco nevhodného, jisté je to, že jsem po návratu z léčby našel své pracovní místo obsazené jakýmsi člověkem, příčemž mi následně bylo sděleno, že mě nahradil lepší pracovník. Jako zpestření vstupu do nového roku to bylo zajímavé, zvlášť v období hysterie kolem finační krize. Dal jsem se tedy opět do hledání práce.

Po týdnu nedobrovolného flákání mi zazvonil telefon s číslem jednoho ze šéfů oddělení firmy, odkud jsem byl odejit, s nabídkou působení v oddělení sazby. Přijal jsem to s povděkem. Budu aspoň opět blízko super lidí, kteří se mnou čtvrt roku sdíleli pracovní prostor a zároveň budu ušetřen stresům z časového presu, uzávěrek, tisku atd.

Takže se nám to trochu zacyklilo a až jednou odejdu z této pozice, jsem o to víc zvědav, kam mě náhoda příště zase nasměruje.